You may need to configure your browser to display Czech Characters

Bylo tomu táááák dávno, přemýšlel malý kamínek.

Povzechnul si. Bylo tomu tak dávno, malý kamínek už ani nevěděl jak DÁVNO. Malý kamínek přemýšlel dále.

Kdy jsem se naposledy pohnul? Kdy jsem byl naposled mokrý? Kdy jsem naposledy viděl JINÉ kameny než jenom ty nudné, staré kameny?

Ani už si nepamatoval, bylo to TAK dávno.

Co se Stalo Tak Dávno?

Malý Kamínek si pamatoval, dlouho tomu, kdy seděl na výšině a mohl vidět okolo a do veliké dálky.

A, to byla legrace! Mohl vidět, když vály velké větry. Mohl vidět, jak slunce vysvíta a zapadá. Velké kameny okolo zpívaly písně o začátku, kdy se točily pod mocí velké síly, dávno když všechno začínalo.

Ale najednou se Malý Kamínek začal kutálet z kopce, kousek po kousku, jak vítr vyl, a když se země někdy třásla. Tak kamínek opustil kopec, a byl velice smutný.

Až jednoho dne, kdy se zakutálel do mokrého poříčí!

	Ahhhh, to studené bahno bylo tak příjemné! Nemohl už videt jak zapadá slunce, ale moc se mu líbilo v tom příjemném prostředí, kde se mohl kutálet.
Jednoho dne, se voda začala valit přes malý kamínek! Bylo to tak příjemné a osvěžující! Voda tancovala s malým kamínkem tak, jak větry to dovedly.

Jak když vítr strkal kamínek a někdy foukal písek, Voda hladila malý kamínek a hladila jeho ostré hrany, jak ho něžně postrkovala. Malý Kamínek miloval vodu a byl štasný.

Čas ubýhá,
mnoho roků,
desetiletí,
století
a tisíciletí!

Voda ubývala, bahno bylo suší a Malý Kamínek byl smutější. Jednoho dne kamínek zjistil, že Voda už mnoho let ho nepřišla postrkovat a chladit. Kam se ta voda ztratila?

Malý Kamínek tam jenom ležel, a cítil vítr, který ho postrkoval jednou za čas.

Desetiletí, století, tisíciletí ubíhaly dále.

A Malý Kamínek tam jenom ležel a přemýšlel co se asi bude dít dále.

Najednou, jednoho dne se něco neuveřitelného stalo!!! Byla noc a malý kamínek byl z nějakého důvodu ještě vzhůru a díval se na nebe. Kamínek byl rád, že se mohl dívat na malinká světýlka na nebi, která se měnila skoro každou noc a nevypadala jako ty ostatní kameny okolo které tam jen tak ležely.

Jednoho dne světýlko začalo narůstat a přibližovalo se k MALÉMU KAMÍNU!

Malý Kamínek se bojí.....znamená to že je všeho konec?
Spadne ten kámen na mně
a rozdrtí mě na písek,
který vítr rozvane a bude mě konec?
To světlo bylo větší a větší,
a blížilo se blíže...

Najednou se stalo něco záhadného! To blížící světlo se rozdělilo a na hlavě mělo bílý čepec a spodek byl přivázán dlouhými provazy.Tohle je *nejdivnějši* kámen z nebe, který malý kamínek kdy viděl. Najednou ten spodek se rozdělil na dva díly! a ten díl, co byl dole se najednou *Začal zvěčovat*!

Jiskry začaly lítat z prostředku a ten bílý čepec na nebi se najednou odpojil a začal padat přímo k malému kamínku!

	Oh, Oh! To mě udeří -- naříkal! Ten nadýchaný kámen padal dolu --
VYSKAKOVAT!		Malý Kamínek tomu nemohl věřit! Nikdy jsem neviděl kámen takhle vyskočit. Vyskočil zpátky do nebe!		WOW! Malý Kamínek přemýšlel Já bych jsem taky chtěl skákat do nebe! kamínek se díval se závistí.

Nadýchaný kámen letěl nahoru výše a výše, potom seděl ve vzduchu a najednou, uh, oh! se začal vracet!! Malý kamínek se začal bát... *Tak a teď to možna dostanu*??

Nadýchaný kámen Letěl přímo k Malému Kamínku a jenom kousíček od něho dopadl na zem a zase vyskočil!

Oh, to vypadá jako veliká legrace!! Tenhle nadýchaný kámen je legrační, možná, že by mohl být můj kamarád! Mohl by nás naučit jak skákat! Myslel si Malý kamínek.

SKOK! SKOK! Skok! Skok! skok! skok! skok!

Nadýchaný kámen tam teď jenom ležel, jako ty ostatní Kameny.
No, to bylo velice vzrušující, pomyslel si Malý Kamínek.

Ale uvědomoval si že Nadýchaný Kámen nebude jako voda, která ho strkala a chladila a namáčela kamínky.

Já se vsadím, že Nadýchaný Kámen nás nebude učit skákat. Divný kámen bude jako my, bude tady jenom ležet,

Malý Kamínek si povzdechnul a byl rád, že nebyl rozdcen,
a byl štastný že mohl pozorovat jak nadýchaný kámen
bláznivě přistál.

ALE jakmile se všechno dostávalo do starých kolejí, ve světě malého kamínku, nadýchaný kámen začal dělat nějaké zvuky. On se scvrkává! Ano, malý kamínek neměl žádné vidiny, nadýchaný kámen se stával menším a menším!! To je ale divné, myslel si malý kamínek. To je nejpodivnější kámen, kterého kdy někdo viděl!!

Malý kamínek byl fascinován novým sousedem. Jak se ještě nadýchaný kámen dál scvrkne? Už neni nadýchaný! Jeho strany vypadaly scvrklé! Malý Kamínek ho pojmenoval Scvrklý Kámen! Jakmile vypadalo, že se všechny divné věci už staly, ještě něco JINÉHO se stalo se scvrklým kamenem. Nějaké malé věci začaly vyrůstat z jeho vrchu. Ale jelikož ještě byla tma, tak Malý Kamínek neviděl co to je, to co z něho nahoře vyrostlo.

Co je to za kámen? Malý kamínek prostě nevěděl. Neni se co divit, všechno co znal byl Vítr, Voda, Hory, Písek a Kameny okolo. Tohle je něco jiného. Malý Kamínek byl rád, že byl vzhůru, když se to všechno stalo.

Možná, až vysvitne sluníčko, bude moci vidět lépe ten nadýchaný, scvrklý kámen a zjistit, co se vlatně děje.

Malý Kamínek prostě nevěděl co se děje,
kdo je ten jeho nový malý soused
a co je zač!!